Styl :
Tradiční styl bojového umění Kung-Fu pocházející z oblasti pohraničí Mongolska a Číny, který poprvé přinesl do Evropy SiFu Tze Dschero Khan.
Styl se skládá z :
= forma Velkého draka
- má 9 částí a skládá se celkem z 248 pohybů imitujících tohoto mystického tvora
= 18 statických dechových cvičení
= 18 partnerských cviků,
ve kterých se adept učí aplikovat kombinace technik v sebeobranných situacích (tzv. dračí techniky)
ZAKLADATEL STYLU CHAN SHAOLIN SI - GANJUURYN DSCHERO KHAN
V případě zájmu je zde odkaz přímo web Dschero Khana:
http://www.dscherokhan.com/database
Prof. Dr. SiFu Tze – princ Ganjuuryn Dschero Khan – Chen Tao Tze – Gerald Karel Meijers se oficiálně narodil 28. 08. 1928 v Ulan Buhar ve šlechtickém rodě Bordschigin z rodu Koko Mangchol v Mongolsku. Jak se říká, s krví na rukou. Jeho předkové sahají až k legendárnímu Čingis Chanovi. Jeho otec byl princ Ghainur Khan a jeho matka byla princezna Taimu. Kvůli politickým poměrům, které v tehdejší době panovaly, nechal otec D. Khana (tehdy asi čtyřletého) odvést mnichy do bezpečí. Vychováván byl od té doby buddhistickými a taoistickými mnichy. Když uprchl z Mongolska, bylo jeho jméno změněno na „Chen Tao Tze“, aby bylo možno udržet v tajnosti jeho původ. Tento útěk skončil v dřívější nizozemské části Indonésie. Mniši zprostředkovali, že se dostal do indonéského sirotčince. Zde byl adoptován vysokým nizozemským důstojníkem Corneliem Meijersem, který mu také dal jeho dnešní jméno. Díky svému adoptivnímu otci vyrůstal většinu času ve vojenských táborech, kde se dostal do kontaktu s různými bojovými systémy. S Martial Arts začal jako sedmiletý. Podle vlastních slov byl mnich Lee Tjen Tao jeho prvním učitelem.
U mnicha Tao Tao Tze se naučil Chikong. Během japonského obsazení Indonésie od roku 1942 byl zavlečen do různých táborů. Ve věku 15 let zde zabil jednoho japonského hlídače. Potom zmizel v klášteře Klenteng Hiap Thian Kiong v Bandungu. Podle vlastních slov ho zde 2 roky vyučovali Tong Yi Fase, Tie Kang Fase a Yuan Len Fase. Mělo při tom jít o meditaci a bojové umění Chuan-Chu. Yuan Len Fase mu dal jméno „SiFu Tze“, což znamená malý učitel. Po ukončení japonského obsazení v roce 1945 chtělo Nizozemí opět uplatnit svůj nárok na své kolonie. V důsledku toho došlo k indonéské válce o nezávislost. Dschero Khan teď začal svou vojenskou kariéru a sloužil v „Andjing Nica Bataljon“ nizozemských koloniálních vojsk (KNIL). Zde se naučil zacházet s různými zbraněmi, např. s klewangem (šavle odvozená od pruské šavle důstojníků kavalérie). Poté byl přidělen ke sboru speciálních jednotek (KST). Trénoval Militair All-Combat a narazil na čtyři Thajvance, kteří ho seznámili s Po-Chi. Po indonéské nezávislosti v r. 1949 byly jednotky poslány zpět do Nizozemska.
Když přicestoval v r. 1950 do Nizozemska, dostal od obvodového soudu v Harderwijk jméno G.K. Meijers, jinak by nemohl v Nizozemsku zůstat a dělat vojenskou kariéru. Sloužil v Koreji a ve Vietnamu. V korejské válce se naučil Tae-Kyon jako vojenský boj zblízka (v této době ještě nebyl žádný Tae-Kwon-Do) a podle vlastních slov obdržel 9.2.1953 1. Tan Tae-Kyon Army Vombat. Od nizozemského ministra obrany dostal pas jako válečný veterán. Stal se členem V.O.K.S. (korejští bojovníci), N.D.V.N. (Spojené národy) a pluku van Hertz, stejně tak členem 2. US divize pěchotního pluku v Koreji a členem US Vietnam Veterans Special Forces.
Po válce v Koreji navštívil v Japonsku univerzitu Shorinji Kempo a naučil se v Thajvanu Po-Chi. Roku 1954 se stal Prof. Dr. Sian Teh Huang z Thajvanu jeho učitelem, podle něj jeho nejdůležitějším učitelem. Od r. 1954 učil Kempo (nebo Po-Chi) v nizozemské armádě jako výcvik boje zblízka (Militair All-Combat). Stejně tak trénoval americké vojáky Havelte/Nizozemsko. Od r. 1955 vyučoval Kempo na sportovní škole G.J.M.van Zantwijk v Utrechtu, tato navazovala (nebo byla připojena) na „International Judo und Jujitsu League (IJJL).
Od roku 1958 trénoval Judo a Jiu-Jitsu ve sportovní škole Boersma v Amersfoortu/Nizozemí. Nizozemský mistr karate Jon Blumink informuje, že Dschero Khan byl v r. 1962 jedním z jeho prvních „učňů“ v Tung-Jen Dojo. D.Khan přitom trénoval Kyokushinkai-Karate M. Oyama. V červnu 1962 založil svou první soukromou školu bojového umění. V této době už se vyskytovali nositelé danu Kempo-(All-Combat), jako Frits Drijssen a G.J.M. van Zantwijk.
Na začátku roku 1962 se D.Khan seznámil s vojákem Paatjem Faulhaberem, který pocházel z Indonésie. Paatje Faulhaber provozoval čínsko-indonéské Kun-Tao.
Po předvedení Kyokushinkai-Karate v květnu 1962 poprosil Paatje Faulhaber D.Khana, aby vyučoval jeho syna Roba v Kyokushinkai-Karate. Od té doby rozšiřovali D.Khan a Paatje Faulhaber čínsko-indonéské Kun-Tao v Nizozemsku. Protože v této době byly v Holandsku populární japonské bojové sporty, byl nyní pro Kun-Tao používán japonský pojem „Kempo“. „Shaolin“ poukazuje na místo vzniku. V r. 1963 byla založena „Čínská Kempo Assotiation“. 1964 pak došlo k rozchodu s Jonem Blumingem a 1966 se rozešel s Paatje Faulhaberem. Jak D.Khan sám říká, byl jeho Kempo v této době směsicí z Kun-Tao, Tae-Kyon Army Combat, Kung-Fu a Kyokushinkai-Karate.
Ve stejném roce byl zaveden jeho tvrdý Shaolin-Kempo v hnutí Black Power v Pena/Pennsylvenia/USA a přinesl Kempo do Německa. Ve středu 27.7.1966 ve 20 hodin poprvé představil v Německu své Shaolin-Kempo v Goch-Pfalzdorf. V r. 1967 byl založen První německý svaz Shaolin Kempo.
Po rozchodu s Paatje Faulhabersem navštívil D.Khan Hong Kong, Thajvan, Thajsko a Japonsko, aby tam dále studoval bojová umění. V Japonsku navštívil velmistra v judu Kotani (10. Dan) a trénoval u snad nejlegendárnějšího velmistra v karate, Gogena Yamaguchiho (10. Dan).
Jako zvláštní vyznamenání, kterého se dostane jen mnichům, dostal požehnání od Shorinji-Kempo, za předsednictví Doshin So. Ze Shorinji Kempo převzal D.Khan velkou část meditativních a filozofických aspektů svého bojového umění.
V Thajsku byl podle vlastních slov zkoušen Číňany na 7. Dan Kempo (Kung-Fu). Studoval v klášteře Woe Bok Lang. 22.6.1967 byl založen „První nizozemský Shaolin-Kempo svaz (ENSKB)“. Předsedou byl G.K.Meijers, sekretářem byl G.J.M.Zantwijk a dalším členem předsednictva byl Frits Drijsen. Jako ENSKB emblém převzal od rodiny Yamaguči pravou vztyčenou pěst a japonská písmena nahradil pomocí Shaolin-Kempo. D.Khan se pak stal členem „International Judo a Jujitsu League (IJJL).
V r. 1970 šel jako buddhistický mnich do Belfastu, aby tam podporoval mír. V tomtéž roce šel opět jako buddhistický mnich do Řecka, aby tam protestoval proti
mučícím metodám vojenského režimu a aby osvobodil politické vězně, zatímco seděl před vězením v hluboké meditaci.
Od r. 1972 šířil Prof. van Zantwijk z organizace „International Judo a Jujitsu League – World Taijutsu“ (IJJL-WTO) své Shaolin-Kempo dále po Evropě. Prof. van Zantwijk byl jedním z jeho prvních studentů.
1972 byl poprvé uspořádán mezinárodní tréninkový tábor pro čínskou sebeobranu s D.Khanem v Liezen/Rakousko. Kolem r. 1973 byla založena asociace „Čínské Kung-Fu“ (CKA). Kolem r. 1974 byl založen „F.F.U. Shaolin-Kempo Bond“. Evropským prezidentem se stal Erich Etzel.
Na začátku 70. let začal D.Khan uvažovat o vyučování původních klášterních systémů Shaolinu na západě. D.Khan měl v Asii kontakt s řádem Shaolin. Díky svým ohromným znalostem a schopnostem se stal nejen členem tohoto společenství, ale i vedoucím hlavním mnichem, který z pověření řádu Shaolin tato učení poprvé na západě uvedl ve známost. 1974 představil princ D.Khan “Chan Shaolin Si“, zvaný také severní Shaolin klášterní systém, jako rozšíření svého systému a trénoval sám v Severním Porýní-Vestfálsku. Od srpna 1974 trénoval takzvanou 1. Shaolin-skupinu v Duisburgu, od ledna 1975 pak při policejním sportovním klubu v Mönchengladbachu. Tato skupina byla organizačně vedena jejím tehdejším 1. asistentem Willy Horstmannem, Rüdigerem Lenzem a Klausem Poestgesem. Několikeré vysílání v německé televizi a informace v tisku (Spiegel, Bild, ..) seznámily Evropu s touto 1. skupinou shaolinu. Ve stejném roce založil univerzitu „Chan Shaolin Si“.
V březnu 1975 byl Willy Horstmann D.Khanem uveden jako „Samanera“ (mnišský čekatel) řádu Theravada do buddhistického kláštera Thai Buddharama ve Waalwijk/ Nizozemsko. Jeho buddhistické jméno zní Anando. To byla předběžná podmínka od D.Khana, aby mohl studovat hlubší učení „Chan Shaolin Si“.
V létě 1977 se konala na vojenském cvičišti u Hoenderloo/Nizozemí tzv. „Mnišská zkouška“ pro 1. skupinu shaolinu. Účastníci se museli po dobu pěti dní bez jídla a pití podrobit nejtvrdším meditacím a cvičením, mezi jiným cvičení na povel (Kommandoübungen) na vojenské terénní dráze. Všichni účastníci absolvovali čtvrtroční trénink 1. skupiny shaolinu, všichni vydrželi tento trénink bez příjmu potravy, sedm účastníků bez pití.
Na pozvání vlády Národní Číny cestovala 1. skupina do Asie. Před kompletně nastoupenými policejními výcvikovými silami Policejní akademie v Taipeh se konaly přehlídky, které byly přenášeny v televizi. Hned po tom šlo o Japonsko, kde směli dát přehlídku před Gogenem Yamaguchim. Gogen Yamaguchi předal D.Khanovi vysoké japonské vyznamenání, Tscho-medaili.
1976 následovala 2. skupina shaolinu pod vedením Klause Poestgese. 3. skupina shaolinu trénovala pod vedením prince Dschero Khan v Solingenu.
Roku 1979 začal D.Khan se svým asistentem Klausem Poestgesem vést vysokovýkonnostní trénink pro úředníky spolkové pohraniční stráže 2. GSA v Bonnu. Tato jednotka byla v Bonnu kompetentní zajišťovat bezpečnost vedoucích politiků. Tento vysokovýkonnostní trénink navštěvovali také členové GSG 9. Na spolkové zahradnické výstavě v Bonnu 1979 byla vrcholem přehlídka samopalů jako zbraní obranných a ne střelných a Spiegel z ní uveřejnil jedno foto.Z tohoto tréninku vznikla skupina pro boj zblízka Black Eagles.
V roce 1979 protestoval proti týrání zvířat ve španělských býčích zápasech tím, že zabil holou rukou 600 kg těžkého býka jen jednou ranou na čelo. Při svých návštěvách v Thajvanu dostal 1. televizní cenu jako „Sportovec roku“ od čínské televize CTS 11:30. Kromě toho byl jmenován nejlepším čínským Martial-Arts bojovníkem na světě ve staré čínské tradici bojového umění. Čínský lid mu dal jména „Tygr z Thajvanu“ a „Nepřemožitelný“. V roce 1986 ho čínský národ uctil kamenným pomníkem, který byl postaven v Horstu/Nizozemí.
Při jedné návštěvě v Thajvanu byl poznán jako princ Dschero Khan, a to Mongolem žijícím v této zemi. V roce 1991 navštívil Mongolsko. Jeho původ odvozovaný od legendárního Dschingis Khana byl mongolskou vládou potvrzen a uznán. Smí se od té doby nazývat „poradce vlády“.
V chrámu Hsi Lin studoval čínské klasiky a tradiční čínské lékařství. Studoval křesťanskou teologii v internátě Don-Bosco v Uechelen/Nizozemí. Navštěvoval islámskou Hadschi-školu v Bandungu/Indonésie a nosí také titul „Hadschi“, protože byl jako poutník v Mekce. Studoval v Zen-klášteře v Kyoto/Japonsko a shintoismus u Gogena Yamaguschi v Tokiu/Japonsko. Je Hosang Lama-mnichem a studoval u tibetského lámy Keshe Gonsong Lendup. Dále je dobře znám dalajlámovi. Dále byl vzděláván v Fu-Lu-Tao, třech velmi důležitých čínských filozofiích, které představují buddhismus, konfucianismus a taoismus.V Thajvanu studoval čínskou farmakologii. Je Prof. Dr. med T.C.M., antropolog a Rector Magnificus CTC univerzity. Dále studoval psychologii a je vynikajícím psychoanalytikem a psychiatrem. Protože studoval téměř všechna náboženství a filozofie na zemi, nazývá se „teologem = pra-taoistou = univerzálem“. D.Khan měl během svého života asi 50 učitelů. Jeho snahou vždy bylo, naučit se vše o bojovém umění, o technikách a taktikách. Takto se mohl optimálně bránit. On sám přitom uvádí 14 disciplín. Říká se, že získal stovky diplomů, listin, medailí a pohárů, aj. v Judu, Jiu-Jitsu, Tae-Kwon-Do, Muay-Thai, Hap-Ki-Do, Tang-So-Do, Pentjak-Silak, Shorinji-Kempo, Chan-Shaolin-Si a Dju-Su.
Dnes se nacházejí systémy naučené od prince D.Khana na mnoha místech na světě. Jeho systémy fungují od začátku vedle sebe a existuje mnoho odvětví. Systémy se mohou shodovat nebo se od sebe odlišovat, princ D. Khan se zde nikdy pevně nevázal.
Aby bylo možno pochopit D.Khanův systém boje a filozofie, musí člověk rozumět za nimi stojícím osobnostem a jejich motivům – alespoň do jisté míry. Tak je jeho systém boje nemyslitelný bez kulturního pozadí a bez vztahu k bojovým uměním, který vznikal od nejranějšího dětství. Stejně tak by tento systém nevznikl bez zkušeností, které mohl nasbírat.
(Životopis byl volně přeložen z německého serveru)